6. Od husitské revoluce k Bílé hoře.

 Kdo shlédl alespoň jednou písčitá a kamenitá pole Viňovská, pochopí snadno, že život zde nebyl lehký. Nebylo tomu jinak ani v druhé polovině 14. století, kdy višňovští dělníci odváděli spolu s poddanými z jiných pěti vesnic mimo jiné i z Ostrova) platy přímo kanceláři pražského arcibiskupa. Na rozdíl od jiných arcibiskupských vesnic nebyly zde pozemky rozděleny na lány,nýbrž na tak zvané dědiny, z nichž se platily dávky asi podle předběž­ného ujednání. Přistupovaly k nim ještě různé drobné poplatky: např.zato, že písař škrtl v seznamu kontribucí při vybírání [obyčejně ve dvou termínech, jiřském a havelském) příslušnou částku, dostával "smazné",z komína se platilo "podýmné", při odchodu z gruntu "odchodné". Kromě toho se odváděly i jiné dávky např. mimořádné berně. Vše bylo důkladně evidováno, přirozeně i nedoplatky a dluhy. 

    O poddaných, kteří patřili k višňovskému záduší, nen1 z této doby zpráv. Jejich postavení se asi příliš nelišilo od poddaných arcibiskupských, snad jen s tím rozdílem,že se platy ke kostelu mohly asi též odvádět ve formě naturálních dávek.Višňovské záduší bylo v druhé polovině 14. století chudé jedno z nej­chudších v okolí kostel odváděl pouze 1 groš papežského desátku kdežto naoř. kostel ve Hbitech odváděl 9 grošů. Svědčí o tom, že ani poddaní nevynikali zámožností.Z první poloviny 15. století není o naší obci zpráv, ale průběh husitského revolučního hnutí v ní sotva zůstal bez ohlasu. V sousedním.Vltavském kraji, zvláště na Sedlčansku a Voticku, zuřila ve dvacátých letech bezohledná šibeniční válka vedená mezi tábory a královskými posádkami na Vožici a na Vlašimi. Šlo o drobné boje partyzánského cha­rakteru, v nichž obyčejně existoval pro zajatce jediný trest –šibenice na nejbližším stromě. Ani na jiných stranách nebylo klidněji: Pražané r. 1421 rozbořili a zapálili královskou Dobříš a počátkem června 1425 přitrhli táboři pod Janem Bzdinkou z Vícemilic a několika jinými vůdci k Obořišti a dobyli tamní tvrze. Několik odpůrců kalicha bylo na místě upáleno. 

        Ostatně také Příbram, před nedávnem ještě arcibiskupská a po roce 1420 Podobojí, dostala se v následujících letech několikrát do rukou strany královské. Na které straně stála za těchto bojů Višňová a její obyvatelé, je dnes pří obecné chudobě pramenů z 15. století nemožno říci Jen tolik je jisto, že v bouřlivých dobách nezanikla. Za vlády Jiřího z Po­děbrad [1458--1471J tvořila vedle Hbit, Milína a Velké jeden z hlavních orientačních bodů v královském hvozdu kamýckém a na počátku 16. sto­letí se její [dříve arcibiskupskáJ část dostala v držení Pešíků z Komárova.Druhá polovina 15. a celé 16. století přineslo v našich zemích po revoluční době husitské postupné utužování nevolnictví. Sotva tomu bylo jinak i v naší obci, zvláště když se dostala v polovině 16. století zástavou v majetek těžce zadluženého Ferdinanda Švihovského. Vesnici tehdy obývali 4 osedlí, kostel byl velmi zpustlý, takže hrozil zřícením a k jeho opravě byli proto povoláni farníci z několika okolních vesnic.Teprve r. 1571 se poměry změnily k lepšímu, když český král Maxmilián Il. vyměnil se Švihovským sázavský klášter za Višňovou a jiný statek, který měl na panství dobříšském. Současně dosadil za dobříšského hejtmana zkušeného hospodáře Pavla Kůrku z Korkyně, jenž bydlil na své tvrzi v sousedním Ostrově.

      Koncem 16. století došlo na Dobříšsku a Příbramsku k další kolonizaci. Pravděpodobně souvisela s rozvíjejícím se báňským podnikáním,které si žádalo zvýšených dodá vel,dřeva a dřevěného uhlí.Nové vesnice se proto v našem kraji zakládaly poblíže lesů, alespoň zčásti jistě jako vesnice dřevorubců a uhlířů. V bližším višňovském okolí z této doby po­chází např. Skalice nebo Obory.Je ovšem přirozené, že se tento hospodářský proud nevyhnu I ani vesnicím starším. Ostatně sám Maxmilián Il. sotva vyměnil se Švihovským Višňovou a několik jiných statků bez hlubších důvodů: vedla jej asi nejen snaha zamezit bezohlednému kořistění hledaného tehdy lesního bohatství,nýbrž i rozhodnutí využít je k obohacení vlastní královské pokladny. Ale ať už k tomuto kroku přispěly důvody jakékoli, byl jím ve skutečnosti určen osud Višňové na dalších téměř 350 let! 

 

Stará kovárna čp.41- kresba podle fotografie z doby před rokem 1930

      Dostala se totiž k panství dobříšskému a sdílela s ním jeho uděl jako součást majetku královského, který byl r. 1627 zastaven a konečně 14. června 1630 prodán za 40000 zlatých rýnských hraběti Brunonovi z Mansfeldu. Pro obec a její obyvatele nastalo období nepředstavitelné bídy, soustavného ožebračování a vydírání, z něhož dlouho nebylo úniku.7. V nevolnictví. Počátek učinila třicetiletá válka (1618-1648),zahájená špatně připraveným povstáním českých stavu r. 1618. Jaké po­měry vládly v stavovské armádě za ústupu k Praze na podzim 1620, ukazuje charakteristický obrázek, k němuž došlo v nedaleké      Příbrami: 

     Mansfeldští Vojáci ukradli příbramským poddaným v okolních vesnicích vše­chny klisny, ale z kořisti se dlouho neradovali. Vzali jim ji rejtaři jiného stavovského oddílu, kteří pak ještě náhradou zato., že nedostávali žold,když tito ochráncové české svobody skončili za necelé dva měsíce poté na bělohorských pláních, přišli vítězové, kteří nebyli lepší. Již v červenci 1624 napsal český místodržící Karel z Lichtenštejna králi Ferdinandovi II. zcela otevřeně, že Podbrdský kraj je stálým ložírováním a druchcuky vojsk úplně zruinován.

 

Jednopatrová škola ve Višňové z roku 1854

     A to byl vlastně teprve počátek dlouhé války...1626 ložírovalo na dobříšském panství zase několik kompanií pluku breinerovského a další oddíly s nimi pak táhly do jižních Cech, aby za­bezpečily hranice proti vzbouřivším se hornorakouským sedlákům. Že se tyto pohyby žoldnéřských vojsk neobešly bez drobných i větších krádeží, zvláště dobytka a koní, dokazuje řada dochovaných stížnosti hejtmanu dobříšského panství.V dalších pětí letech došlo sice k hospodářskému zotavení, ale třicátá a čtyřicátá léta byla v našem kraji zase dobou nesmírné bídy a utrpení. Když obyvatelé přečkali několikaleté ložírováníí a durchcuky císařských, přitáhl po hladovém roce 1637-38 do Čech r. 1639 švédský generál Baner a nějakou dobu pobyl i na Dobříši jeho vojsko s velkou krutostí poplenilo téměř celý Podbrdský kraj a odtáhlo teprve koncern roku. Válka se pak načas převalila do Německa, ale r. 1643 se staly Čechy zase útočištěm poražených císařských pluků, které řádily hůře než ne­přítel. Jaké důsledky měla pro poddané tato tehdy pro obě bojující armády vyloženě loupežná válka, ukazuje list hejtmanů Podbrdského kraje českým místodržícím, datovaný 24. ledna ve Zduchovicích: Kraj je dokořán zhuben pochody oddílů, ložírováním a kontribucemi... Je to břímě, které kraj už nemůže dlouho unést. Poddaní se většinou rozprchli do lesů, kde týdně hynou nedostatečnou výživou a chladem...Ale prosby nic nepo­mohly. Jedna z posledních válečných relací pražských místodržících Fer­dinandovi III. z 19. prosince 1648 mimo jiné suše, ale výmluvně konstatuje: Vltavský, Kouřimský a Podbrdský kraj, z nichž byla Praha zásobována, jsou úplně zničeny.