4. Kolonisace. 

      Osidlování [kolonisování) dotud neobdělané půdy bylo jedním z hlavních rysů feudální společnosti, poněvadž nově založená sídliště [ať již městského nebo vesnického charakteru) znamenala pro feudální vrchnost trvalý zdroj nových dávek a platů, vybíraných od poddaných. Kolonisační proces se nevyhnul ani našemu kraji,proslulému již na počátku historických dob nejen rozlehlými lesy, nýbrž i nerostným bohatstvím. Kromě toho tudy procházela starobylá cesta,která spojovala střední a jižní Čechy. Jednak podle ní, jednak podle zlatonosné Kocáby vznikl velmi brzy nesouvislý sice, ale přece jen zřetelný  pás osídlení, který se táhl od Davle ke Knínu, Březnici, Mirovicím a "Písku. Na Dobříšsku a Přibramsku patřily k tomuto sídlištnímu pásu Drevníky, Daleké Dušníky, Druhlice, Drásov, Osek, Konětopy a Nesvačily u Březnice.Jde o místa, která byla obydlena již v 11. nebo v první polovině 12. století. Po stránce správní se v okolí Višňové stýkaly hranice rozsáhlého panství knížat [od roku 1197 králů) českých s majetky pražských biskupů [od roku 1344 arcibiskupů). Nejbližším střediskem biskupským se stala Příbram, koupená r. 1216 od kláštera v Teplé; již v 13. století se zde těžilo stříbro. Starým střediskem moci královské byl Kamýk nad Vltavou, hlava rozlehlého lesního velkostatku. Tamní hrad se při­pomíná již r. 1150. Naproti tomu lesy v oblasti severních Brd a Hřebenů byly spravovány původně z Tetína, později [od 14. století) z Dobříše. Asi v téže době jako Dobříš získal si významné postavení také Knín, proslulý již v 14. století horním podnikáním; tamní úředníci spravovali totiž rozsáhlou oblast, sahající odtud na jih až ke Krásné Hoře, a to nejen doly,nýbrž i ryže. Rýžování se provozovalo i v těsném okolí Višňové: hromady písku [sejpy), které přitom vznikaly, jsou ještě dnes vidět např. v lese u Mláky. Staří pamětníci tyto sejpy pamatovali ještě na lukách v Luhu,na Jankovské a v Jamách vesměs v blízkosti potoka. Mnoho jich bylo srovnáno s okolním terénem koncem minulého a počátkem našeho století při melioraci luk.

    Lepší a úrodnější půdu na levém břehu Kocáby vlastnilo v okolí Višňové již ve 14. století pražské arcibiskupství: patřily mu na příklad Ouběnice, zatímco dělníci v Ostrově a ve Višňové odváděli dávky arci­biskupovu kancléři. Višňovou bylo zde pravděpodobně míněno několik gruntů na levém břehu Kocáby ve Dvorci, jejichž pole se táhla k Ostrovu tvořila tak celek s pozemky dědiníků ostrovských. Snad proto, aby se předešlo další kolonisaci a tím i šíření církevního majetku na druhém,pravém břehu Kocáby, který již patřil královské koruně, ale možná i po dohodě mezi králem a pražským biskupem, došlo někdy v druhé polovině13. nebo během první poloviny 14. století k založení višňovského kostela.Větší zájem mělo ně král, který také kostelní záduší vybavil pozemky:táhly se od kostela podél Kocáby k západu, takže jako závora bránily od severu jakémukoli cizímu pronikání na královskou půdu. Poblíže kostela [asi na místě nynějšího čp. 5) stála původní fara, při čemž padací právo [tj. právo dosazovat nebo měnit kněze) zůstalo v rukou českého krále jakožto fundátora. 

     Založení kostela sledovalo tak nejen náboženský,nýbrž i politický cíl: kostel se záduším měl chránit celistvost severních hranic královského hvozdu kamýckého. Se založením kostela bylo pravdě­podobně osazeno i několik gruntů v okolí fary, jejichž poddaní obdělávali záduší a zajišťovali tak výživu a příjem pro kněze. V třicetileté válce 1618 až 1648 fara zanikla,takže později v 17. a 18. století sloužila tomuto účelu při nepravidelných návštěvách kaplana dobříšského nebo faráře svatopolského některá z chalup [čp. 26 nebo jiná) stojící u tehdejšího zádušního (nyní obecního) rybníčku na Staré faře. Podle ní se toto pomístné jméno udrželo dodnes. Nynější fara čp. 55, Památkovým úřadem chráněná budova) pochází z poloviny 18. století.

 

 Višňová. čp.69 - Ve Dvorci

5. Název obce. 

Višňovské okolí v minulosti. Svým tvarem představuje název naší obce -Višňová - vlastně přídavné jméno, které označovalo vlastnost [porost) místa, k němuž se poutalo. Koncovky kolísaly v starých dobách [14.-15. století) podle toho, které předpokládané podstatné jméno se doplňovalo: Višňový (vrch, dvůr), Višňová [hora), Višňové [místo, návrší). Teprve od 16. století nabyl převahy dnešní tvar

 

Památná lípa na starobylé cestě Višňová - Placi Višňová.

    Jde o typ místního názvu, který byl v širším i vzdálenějším okolí dost oblíben (srov. Jablonná, Tisová, Buková J; jeho původ je typicky slovanský. V době, u níž jsme se zastavili (14. stol.), vypadalo ovšem višňovské okolí poněkud jinak než dnes. Višňovou tehdy téměř na všech stranách obklopovaly lesy, protkané podél potoků lučinami, jen směrem k Ostrovu, Ouběnicím a v okolí Drásova ležela již pole jako posledlú obdělávaná půda před ohromnou, souvislou téměř hradbou královského lesa. Procházela jím pouze cesta do Kamýka a několik málo stezek. Pole,která dnes na východě a jihu obklopují Višňovou, byla teprve postupem doby v pravém slova smyslu z lesů vytloukána, především podél cesty nečínské a po obou stranách pěšiny, po níž vedla pozdější formanská cesta okolo Lípy na Placy, a pak přes Palivo do Milína (existovala již v polovině 15. století) s odbočkou na Staré hory a Příbram. Spojení s Drásovem umožňovala pěšina vedoucí od kostela přes dnešní Starou faru a dále pak místy, kde je dnes rybník Šeňák, v starších pramenech nazývaný podle majitele mlýna Homolka. Tento rybník byl však vybudován až v 16. století. Část polí ve Vrších byla zalesněna. Do Dlouhé Lhoty vedla cesta Hlubokou strouhou. Silnice se začaly stavět teprve koncern minulého století: r. 1886 z Ostrova do ViŠI'lové se značnými náklady obce (prodloužení do Hbit pořídila pak dobříšská vrchnost) a r. 1900 z Drásova do Obor přes Višňovou spojenými náklady příslušných obcí a příbramského okresu. Dnešní silnice Příbram -Sedlčany, která vede mimo obec byla vybudována až v letech 1937-38. Ostatní bezprašné silnice pořídila Státní silniční správa v letech 1957-1958.