www.visnovske.nazory.cz        

Nehledíme li k tomu, že do obce docházelo 9 časopisů, sloužila koncem minulého a počátkem našeho století kulturním zájmům obyvatelstva ve Višňové vlastně jen obecní knihovna, v níž bylo 81 knih.Jak vyplývá již z výše uvedených faktů, bylo sociální postavení mnoha rodin ve Višňové koncem minulého století tíživé. Kde došly prostředky k obživě, nezbylo než jít světem nebo se obrátit na obec o výpomoc. Ale ani její prostředky zdaleka nestačily. Doklad o tom podává zápis z jednání obecního výboru ve Višňové dne 27. ledna 1889: Dle paragrafu 31 zákona zemského ze dne co. prosince 1868 vykonává obec povinnost pečovati o chudé příslušníky a podporuje 12 chudých příslušníků 7iákladem 78 zlatých. Z těchto dvanácti dostávají dva mimo peněžitou podporu i byt. Dále dává byt jedné rodině, jejíž otec tvrdí, že mu nelze činži platiti... Obec vydržuje 3 nalezence... nákladem 72 zlatých. Mimo to utekl z obce mladý statný otec a zanechal obci 2 dítky, jež musí obec podporovati nákladem 36 zlatých. Mimo to byla obec povinna vzíti v opatrování osiřelé dítě, jehož otec se zbláznil, nákladem 18 zl.

        Úhrnem udílí se podpory pro chudé příslušníky staré 78 zl. a pro děti 126 zl., dohromady 204 zlatých... Tyto podpory musí obec v budoucím roce rozšířiti, neboť budou sem dodáni noví nalezenci... Výlohy obce rok co rok vzrůstají,že v posledních letech vzrůstají rozpočty průměrně o 100 zlatých ročně. Letošním rokem jest rozpočteno vydání na 915 zl. 32 kr., což je na chudou obec višňovskou rozpočet ohromný a vzdor tomu nenajde  člena výboru, který by odporoval rozpočtu svého souhlasu, poněvadž jsou položky jeho samé nutně třeba... Višňová je místo chudé, pozemek jeho jsou proto vřazeny do tříd nejnižších a nelze tedy chudé obci činiti takové výlohy, co může vydržeti obec, která má dobré pozemky a k tomu rozsáhlé jmění obecní. Ve Višňové je výnos obecního majetku 169 zl., což nestačí ani na nejnutnější; toho jest svědectvím, že k tomu ještě jest obecní přirážka 35 %. Přítomní rolníci prohlašují,že z ohromného vzrůstání obecních výloh mají strach.

     Přítomný výbor jest si vědom, že podpor,které poskytuje, nejsou skvělé, ale dává mimo to chudým příslušníkům právo obcházeti ob čas po občanech a ti udílejí chudým příslušníkům dary v naturáliích, které do roka činí mnohonásobnou podporu obecní. Mimo to musí podporovati nesmírné množství cizích příslušníků i ze zámožných obcí, kteří sem docházejí... A proč bylo třeba tohoto odůvodnění, z něhož vyplývají tak drastické, nám dnes těžko pochopitelné údaje o sociálních poměrech v obci? Stalo se tak proto, že okresní zastupitelstvo v Příbrami podepřelo žádost jedné višňovské vdovy o příspěvek a že dále navrhlo, aby jiné přestárlé ženě byl zvýšen měsíční příspěvek na 1 zlatý 50 krejcarů, kdežto obec jí mohla vzhledem k své svízelné finanční situaci podporu zvýšit z 50 jen 11a 80 krejcarů měsíčně...

     Za těchto poměrů nepřekvapí, že při volbách v roce 1907 získala ve Višňové sociální demokracie absolutní většinu a že své pozice uhájila i při volbách r. 1911. Obecně se tedy již tenkrát cítila potřeba změnit konečně poměry k lepšímu, ale než se tyto snahy mohly rozhodněji pro­sadit, vypukla první světová válka (1914-1918). Z Višňové do ní odešlo na 90 mužů, kteří bojovali snad na všech válečných frontách. 13 jich padlo, 7 zahynulo na válečné útrapy, 12 se vrátilo jako invalidé. Doma zatím vzrůstala bída a hlad, neboť potraviny rekvírovalo vojsko.

Památník Rudoarmějců

10. Mezi dvěma válkami. 

    Revoluční dělnické hnutí. Neúspěchy ústředních mocností Německa a Rakousko Uherska na bojištích a napjatou situaci v zázemí dovršilo revoluční vystoupení ruského proletariátu r. 1917. Podle jeho příkladu došlo v českých zemích r. 1918 k říjnové generální stávce a konečně i k vytvoření samostatného státu republiky Československé. Další vývoj ve Višňové předznamenala hned první poválečná léta: r. 1919 byl vyhlášen zákon o výkupu dlouholetých pachtů a jeho provedením se dostala v následujícím roce do rukou bezzemků a drobných zemědělců ve Višňové téměř všechna půda na višňovském katastru, která dotud patřila dobříšskému velkostatku a svatopolské faře. Tato půda nebyla ovšem přidělována, nýbrž bývalí pachtýři za ni musili zaplatit, ale i tak to znamenalo definitivní rozbití starých okovů, jimiž byla Višňová po staletí vydána na milost a nemilost dobříšské vrchnosti.