8. Škola.  Růst obce od 18.století

     Jak se tyto změny projevily v naší obci? Již k roku 1740 se čte v pramenech první zmínka o tom, že brzy bude ve Višňové vystavěna škola.Kdy k tomu skutečně došlo, nelze říci pro nedostatek zpráv, ale asi ještě za vlády Marie Terezie (1740 -1780), kdy se začaly uskutečňovat zvláště ve školství první státní zásahy. Višňovská škola byla tehdy dřevěná stála na témž místě jako škola nynější,

 

Někdejší pastouška. nyní klub mladých.V dnešní době 2006 neexistuje 

     ale ve skromnějších rozměrech. V severní části budovy byla třída,opačné (jižní) straně bydlil učitel a k západu byl vedle učebny chlév. Když dřevěné stěny tak prohnily,že školáci liniáry bodali krávu ve chlévě, aneb na jiném místě vyhnilými trámy mezi stěnami ze třídy močili ven a když vzdor všemu podpírání zchátralá chalupa hrozila sesutím, byla po čase (r. 1854} postavena nynější zděná školní budova, ale jen jedno Druhé poschodí bylo vyzdviženo až r. 1908. Novou vnější fasádu,kryti nu, okenní rámy a moderní vnitřní vybavení dostala višňovská škola akcí Z až v posledních letech [1964-1966). Školu navštěvují nejen děti z Višňové, nýbrž i z okolních obcí: z Ostrova, Ouběnic, Chaloupek, Drásovi a Cihelny.

      Od roku 1946 je v provozu i mateřská škola.Obyvatelstvo rostlo od 18. století zvolna: r. 1700 přišlo k povinné velikonoční zpovědi ve Višňové 88 lidí. V letech 1713 -1718 zde byli usazeni i s rodinami 4 rolníci, 2 chalupníci, 5 zahradníků; 3 poddaní,v tom 1 pastýř a 1 kovář, seděli na pronajatých obecních, 6 poddaných na zádušních chalupách. Nově se usadilo pět zahradníků [zemědělci s nej­nižší výměrou). V roce 1757 bylo ve Višňové usazeno 23 hospodářů, r. 1788 bylo zde již 53 chalup, r. 1849 se počet zvýšil na 69. Další zprávy o počtech domů a obyvatel nám pak již podávají úřední statistiky: r. 1878 bydlilo ve Višňové 562 lidí v 75 domech; r. 1913 se uvádělo 92 domů a 574 obyvatel, r. 1930 bylo napočítáno 119 domů s 612 obyvateli, konečně při sčítání r 1961 žilo ve Višňové ve 123 domech 512 lidí.

    9. Život v minulém století. Sociální otázka.

     Hlavním zaměstnáním obyvatelstva bylo v minulém století ve Višňové zemědělství; většina polí byla pachtována od dobříšského panství a od fary svatopolské,menší část od obce a od některých sedláků. Na višňovském katastru bylo tehdy 273 ha polí a 150 ha luk, zbytek tvořily lesy, pastviny a neplodná půda. Kníže Colloredo-Mansfeld z toho vlastnil 94 ha polí, 94 ha luk a téměř všechny lesy [1238 ha), svatopolská fara 25 ha polí a 7 ha luk.Pachtovaná pole byla na úrodu chudá, jejich obdělávání ve vlastní režii by bylo zvláště pro dobříšský statek nerentabilní. A přece to byla tehdy pro zdejší lidi jediná možnost obživy. Pachtovalo se na 6 let a běda, kdo nájemců se v té době něčím provinil proti vrchnosti a jejím zřízencům v lese. Při nejbližší dražbě se mu pole odňalo. Půda se mohla jen málo hnojit a její úživnost byla proto nízká. Poněvadž většina pachtovaných pozemků ležela okolo lesů, trpěla nadto úroda velké škody od zvěře.Z těchto důvodů neměli drobní zemědělci dost prostředků k obživě a musili hledat vedlejší zaměstnání. Nejčastěji jím bylo zednictví a většinou v něm Višňováci vynikali. Za prací chodívali do Příbrami, před první světovou válkou zajížděli již i do vzdálenějších míst (Praha, Zbiroh apod.). Mzdy byly tehdy nízké. V četných rodinách to stačilo sotva na obživu,zvláště tam, kde neměli polí. Mnoho rodin se živilo uhlířstvím; pálívali v lesích ve skupinách po 3-4 mužích dřevěné uhlí. Po první světové válce však uhlířina úplně zanIkla. Dalším zdrojem výdělku bývalo hlavně u žen rukavičkářství. Ve vesnici bylo dále několik řemeslníků: kolář, tesař,truhlář [bednář), kovář, řezník, několik tkalců, krejčí, dále dva kupci byly tu i dva hostince. Ovce a dobytek pásl obecní pastýř, který bydlil v pastoušce [čp. 44; tento domek se stal po zaniknutí obecního pastýřství od konce minulého století až do druhé světové války obydlím pro nejchudší nebo nezaopatřené staré občany, kteří neměli jiné ubytovací možnosti). Večerní klid v obci střežil (od konce osmdesátých let minulého století) ponocný. 

    V zimě, když se stavby zastavily a nádeníci se zedníky přestali dělat řemeslo, nastupovali práci v lesích. Ale ta nebyla nikdy zaplacena,za celou zimu vydělali pár zlatých, denně také 10 krejcarů... Hlavním užitkem pro ně bylo, že si nadělali zásobu paliva a že získali steliva pod dobytek. V hospodářství měli většinou jen jednu krávu, dobrý vůz málokdo, většinou dřevěné staré vozíky. K práci v polích se spřahali.

    Jedlo se, co dům dal. Oblíbeným jídlem bývalo kyselo (třeba ráno), bramborové placky nebo polévka. Maso, bývalo jen o posvícení,o pouti a někde i o svátcích. Jedny šaty stačily dospělým léta, zimník po celý život. O večerech svítili loučí, teprve od konce minulého století pronikl ve větší míře petrolej. O zimních večerech se v některých chalupách scházeli, přitom se někde četlo nahlas, ostatní poslouchali, někteří přitom dělali košťata nebo košíky,jinde se vyprávělo.

 

Pomník padlích z první světové války